Požární výška objektu
Požární výška objektu je výškový rozdíl mezi úrovní terénu a podlahou nejvýše položeného užitného nadzemního podlaží.
U podzemních částí objektu se obdobně posuzuje hloubka k nejníže položenému užitnému podlaží.
V českých normách požární bezpečnosti staveb se požární výška obvykle označuje písmenem h.
Je to jeden z důležitých údajů, který ovlivňuje požadavky na požární řešení stavby.
Proč je požární výška důležitá?
Čím vyšší je objekt, tím náročnější může být evakuace osob, zásah jednotek požární ochrany i omezení šíření požáru.
Proto se s rostoucí požární výškou obvykle zpřísňují požadavky na požární bezpečnost.
- ovlivňuje požární odolnost stavebních konstrukcí,
- má vliv na návrh únikových cest,
- souvisí s požadavky na zásahové cesty,
- může ovlivnit návrh požárně bezpečnostních zařízení, například EPS nebo SHZ,
- pomáhá určit náročnost požárního řešení objektu.
Jak se požární výška stanovuje?
U nadzemního objektu se požární výška měří od úrovně terénu umožňujícího zásah požárních jednotek
k podlaze nejvýše položeného užitného podlaží.
Do požární výšky se zpravidla nezapočítávají prostory, které nejsou určeny k běžnému užívání osobami,
například nevyužívané půdy, některá technická podlaží nebo strojovny výtahů.
Příklad
Pokud je úroveň terénu u vstupu ±0,000 m a podlaha nejvyššího užitného podlaží je ve výšce
+15,200 m, pak je požární výška objektu:
h = 15,2 m
Požární výška není celková výška objektu
Požární výška objektu není totéž co celková stavební výška budovy. Neurčuje se například po hřeben střechy,
atiku nebo nejvyšší technickou konstrukci, ale podle úrovně užitných podlaží.
Dvě budovy se stejnou celkovou výškou proto mohou mít rozdílnou požární výšku.
Záleží například na sklonu terénu, umístění vstupu, využití podlaží a dispozičním řešení objektu.